PRVNI DEJSTVI Prvni nadvori na Karlstejne. Hrad v pozadi. Napravo brana hradni, vlevo vchod ve pribytek purkrabiho. Blize brany kosata lipa, pod ni sedatko. 1. VYSTUP Purkrabi a Pesek Pri vyhrnuti opony je slyseti troubeni. Z purkrabstvi vystoupi pan Jesek z Wartenberka, proti nemu Pesek Hlavne. PESEK (vejde branou) Veru, dnes pytel s hosty se roztrhl! Od boziho rana az do slunce zapadu most nestaci se zvedati. PURKRABI (vyjde ze dveri) Je to uz Jeho Milost snad? O, ne, to nemuz' byt. Myslim, ze Jeho Milost asi prave ted Prahu opousti. Kdo jen to prijel? PESEK Host. – Vevoda Stepan bavorsky. PURKRABI Mluvil jsi s nim, pane senku? PESEK Nahodou byl jsem pritomen, kdyz slezal s kone, jenz pokryt byl cely bilou penou jak druhou cabrakou. Jak se zda, ma pan vevoda velmi naspech. PURKRABI Nu, a co rikal? PESEK Ptal se kratce, je-li Jeho Milost na hrade. PURKRABI A tys na to odpovedel? PESEK Co jsem vedel. Ze tu okamzite neni, ale ze dnes vecer jiste sem prijede. PURKRABI A on rekl? PESEK Ze zustane, ze se musi dockati prijezdu Jeho Milosti. PURKRABI Zle pochybils, pane senku. Vevoda Stepan prijizdi jiste za politickymi zalezitostmi. Vis, ze Jeho Milost zde nerad politikou se zabyva. PESEK A co mel jsem delat? PURKRABI Poslat jej do Prahy. PESEK Kdyz je cisar na ceste sem? Potkali by se v puli ceste. A pak, neni to muj urad, prijimati zde hosty – a nemel jsem take rozkazu. PURKRABI Vida mladez! Pro slovo nakvasen! Vsak musim stati na svem. Jeho Milost jede sem pouze na dva nebo tri dny; – zde chce miti pokoj, chce si odpocinout; jeste tu neni, a jiz jest klid jeho v nebezpeci! Proto veru neni vystaven Karlstejn! Necht klubko pletich statnickych jinde se zapleta, zde cisar chce v zatisi uzivat jen ovoce sve cinnosti. PESEK Nu, a coz vime my, pane purkrabi, zda mu nejede pan vevoda ocukrovat to ovoce? PURKRABI Spatne vtipy, pane senku! Vevoda bavorsky tak nekdy nekomu neco ocukroval. Nevim, nevim, bude-li Jeho Milosti prichod pana vevody prave po chuti. Mohl dobre pockat pan vevoda v Praze na Jeho Milost. Snad by se tam lepe bavil nez zde. PESEK To vsecko mu jeste muzes sam rici, pane purkrabi. Zde prave prichazi. PURKRABI Nu, jest jiz tady. – Co naplat! (Obraci se vstric prichazejicimu vevodovi) Bud vitan, vzneseny pane, na Karlstejne! 2. VYSTUP Stepan a Predesli STEPAN Dekuji, pane purkrabi, za pozdrav tvuj. Myslil jsem urcite, ze naleznu zde Jeho Milost cisare! Prijizdim primo ze Salcburku a prinasim dulezite statni jednani. Pan senk byl tak laskav a povedel mi, ze Jeho Milost jiste dnes vecer sem zavita; prosim, bys mne a pruvodu memu vykazal sebe skrovnejsi hospodu. Chci, ba musim se dockati cisare. PURKRABI Vcas i v nevcas prijel jsi, pane, na Karlstejn. STEPAN Ja – v nevcas? PURKRABI Odpust me uprimnosti, pane vevodo. V nevcas, chces-li o statnickych zalezitostech jednat s Jeho Milosti. Vzdycky vcas, chces-li uziti pohostinstvi, jakeho muze poskytnouti Karlstejn. STEPAN Dekuji za vyklad tvuj, pane purkrabi. Nutnost veci ospravedlni kroky me v ocich cisare. Za pohostinstvi napred dekuji. – Zda se, ze nejsem prvnim hostem na Karlstejne? . PURKRABI Jeho Milost Petr kral cypersky a jerusalemsky meska od rana zde. STEPAN Prijel sam? PURKRABI V pruvodu dustojneho otce, arcibiskupa Arnosta. STEPAN A kde jest kral Petr? (K sobe) Ten mi neprekazi! PURKRABI Prohlizel si hrad – nevim, pane senku... PESEK Byl s arcibiskupem prave ted v kapli sv. Mikulase , kde mu ukazoval tento illuminatorske prace pana Zbyska z Trotiny... STEPAN (s usmevem) Ktere asi velmi malo bavily krale jerusalemskeho. PURKRABI (se diva do prave kulisy) Vsak tu prave prichazi. 3. VYSTUP Petr, Arnost z Pardubic, Stepan, Purkrabi a Pesek (Vzajemne uklony) ARNOST Pane vevodo! STEPAN Bud zdrav, dustojny otce! ARNOST(k Petrovi) Pan vevoda bavorsky. PETR Aj – jake to shledani! Pamatuji se dobre na pana vevodu. STEPAN Ze slavnosti krakovskych... PETR Ovsem, ovsem. To byly casy, panove! Tak veseli jiz nebudem. – Ale prosim vas, co rikate tomu, ze jsem posud v Cechach? PURKRABI Tesime se tomu, ze se Tve Milosti u nas libi. PETR Libi! – To je malo, pane purkrabi. Zboznuji tvou zem a tveho cisare. Nevim veru, kdo je stastnejsi, on, ze ma takovou zemi, ci ona, ze ma takoveho krale. Nechce se mi odtud. Chtel jsem jiz zcela opravdove trikrat odjizdet – po prve se to nikdy s odjezdem nemysli doopravdy. – Ale jak odjet, kdyz slavnosti se stihaji jako prsky dubnove. Stastna to zeme! ARNOST Diky panu nebes, ze slavnosti ted se u nas stihaji. Vsak byvalo hure jeste pred nedavnem. Mor, hlad a zemetreseni stihaly se tu o prekot. Nyni veru stastny zacina vek teto vlasti. My, jiz jsme zazili dnu zlych, tim vice ocenujeme blaho nynejsi. PETR A mame proto podstatne priciny byti veselymi. Nebo jak dati jen svou vdecnost najevo, nez veselosti? Proto ja jsem porad vesel a proto uvazl jsem zde, ze je tu tak veselo! Jak pravim, trikrat chtel jsem odjeti, ale Jeho Milost ani slyset; nedovolil, premlouval a ja jsem slaby clovek, panove, ja zustal v nadeji, ze Cypr do more se nepropadne. ARNOST (s jemnou vycitkou) A hrob Spasiteluv beztoho zustane i nadale v rukou pohanu. PETR Mas pravdu, otce. I o tom mluvil jsem s Jeho Milosti; tak mimochodem, mezi ctvrtym a patym poharem melniciny. ARNOST A marne jsi se namahal. Zlate doly Jilovske driv vycerpas, nez v tom Jeho Milost o jinem presvedcis. U veci te je svym, a necht i srdce krestana nemuze schvalovati jeho nahledy, duch rozumneho vlastimila je pochopuje. PETR Tak tedy zustal jsem. Videl jsem Prahu, Vysehrad i nove mesto Karlovo, ktere takrka zazracne vyrusta pred zrakem cizince. Videl jsem most, kostely, klastery a koleje vysokych skol a dnes mne blazi Karlstejn svymi divy. Pan arcibiskup je mi tu svedomitym a vzornym pruvodcim. STEPAN A nedaruje ti ani jedine inicialky v misalech a zaltarich. (Ironicky) O, vzacne umeni pana Zbyska, kralove obdivuji se tobe! ARNOST Ba, vzacne jest, pane vevodo, vzacnejsi, nez na prvni pohled zda se velmozum tohoto sveta, jiz korunami a zezly hraji o blaho narodu! (K Petrovi) Vsak nesmime mariti drahy cas, Milosti, ceka nas jeste kaple sv. Kateriny, ac ne jeste uplne vyzdobena. PETR Odpust, dustojny otce! Pet hodin prohlizime jiz malby, svate ostatky a vsecky poklady, ktere bohatou rukou nakupil zde velky panovnik a vzacny bratr nas. Veru, mate v Praze i zde druhe nebeske kralovstvi, majice ostatky vsech svatych vyznavacu a mucenniku, mnichu a biskupu, panen a vdov. Ostatne myslim a doufam, ze zde nejsem naposled. STEPAN Milost kralovska preje si oddechu. Chapu to. Znam to ze zkusenosti, jak unavuje ustavicne sklaneni se nad knihami a obrazy. Tot veru horsi nez pochod v poli nebo honba. PETR A nejvic unavuji malby na strope, dustojny otce; necitim jiz vaz ani kriz a prosim, bys mel se mnou aspon do zitrka smilovani. ARNOST Nemam nijak v umyslu ochotou svou obtezovati vzacneho hoste sveho vladare. Rac vladnouti, pane, casem i mnou dle libosti. Jdu na nespory do kaple sv. Mikulase, naleznes mne tam vzdy ochotneho k dalsim tvym rozkazum. (Pozdravuje vsecky) Zatim s Bohem, panove. (Odejde) PETR Me diky, dustojny otce! (K Stepanovi) A nyni uzijem krasneho vecera, pane vevodo. 4. VYSTUP Predesli bez Arnosta PURKRABI Mohu necim slouziti vzacnym hostum? PETR Jsi vtelena usluznost, pane purkrabi. STEPAN Dekuji, nevim veru... PURKRABI Pak nebudem dele obtezovat svou pritomnosti; pojd, pane Pesku! (Uklony. Odejde s Peskem do straznice) 5. VYSTUP Petr a Stepan PETR Konecne jsme sami! STEPAN I pohostinstvi nekdy prekazi. PETR Jsem rad, ze jsem se shledal s tebou, pane vevodo. STEPAN I mne to tesi. Jak se bavis v Cechach? PETR V Praze dobre... STEPAN A zde? PETR Zde mne arcibiskup div jiz neumoril. Krasne veci kolem, carovne. Div sveta a stoleti je tento Karlstejn, ale... STEPAN Ale? PETR Zname se a rozumime si, pane vevodo. Teto dokonalosti a nadhere zdejsi chybi koruna. STEPAN Nerozumim, krali... PETR Ta nadhera, ten lesk a prepych, to vse zda se byti stvoreno kvuli necemu jinemu nez kvuli rameni sv. Vita nebo lopatce sv. Anezky. STEPAN Nechapu, kam smerujes... PETR Soudim jako clovek a tvrdim smele: ta nadhera a prepych, ten lesk a bohatstvi jsou zde pro – zenu nebo zeny! STEPAN Pak neznas cisare... PETR Mne arcibiskup Arnost niceho nenamluvi. (Oba usednou na lavicku) Kvuli korunovacnim klenotum vystavi se dobre opevnena vez, ale nikoli zamek, v nemz prepych severu si podava ruku s obraznosti vychodni! Pro ostatky svatych zbuduji se ovsem nadherne kaple, nikoli vsak v sousedstvi jich utulne komnaty, tak male a tesne, jako hnizda vlastovci. Ovsem staci prave pro dva! A pak ty dvoji schody, jedny obkladane mramorem a zlatem – pro kazdeho; druhe hlemyzdi, ukryte, prikre jako tajne cesty vasne, smerujici v raj lasky, kde vam udychanym klesne v naruc pani vasich snu a myslenek! O, pane vevodo! Karlstejn je divci past, kde krok je tlumen brokaty a zrak zdrahajici se a blazenosti zpity, kdyz patriti ma okem k oku, tlumen jest odleskem drahokamu. STEPAN Jsi na omylu, pane. Jet prece svetoznama zboznost a prisnost Karlova. PETR Coz vylucuje zboznost lasku? Naopak laska je tez zboznosti, pane vevodo! STEPAN Dej si rici. Karlstejn jest v prvni rade urcen pro klenoty zemske, v druhe pak jest utocistem cisarovym, kdyz nan dolehaji trudy vladarske. PETR (vstane) To mi zpival take cely den arcibiskup, pane vevodo. Ale nemej mi, prosim, za zle, ze ani jemu ani tobe viry dati nemohu. Znam lidi a svet. Stale, prochazeje se nadhernymi komnatami, cekal jsem, kdy rozvine se tezka opona u protejsich dveri, kdy vyhledne z ni kaderava hlavinka s usmevem zvestujicim nejvyssi blaho lasky a opojeni – ale nadarmo. A tak unaven pouti a prohlizenim missalu a zaltaru, obrazu Detricha Wurmsera, hotovych i nedodelanych, stojim pred tebou nevylecen, rekneme treba ze sve fantasie, spise hladov a lacen novych dobrodruzstvi a vyboju. STEPAN (vstane tez) Poklada tedy Milost Tva Karlstejn za jakysi druh haremu, o nichz zpivaji dobrodruzne zvesti vyprav krizovych? U vas, tot ovsem jinak! Prece nerozehriva zlato cyperskych hroznu tvoji krev? PETR Melnicina ma take sve kouzlo, pane vevodo – je sice trpka, jako to me zklamani ve zdech karlstejnskych, ale dovede i pritom rozehrati srdce a vyjasniti zrak. (Rozhlizi se kolem) Vsak zde, kde nic, tu nic – ostatky a zas jen ostatky! STEPAN Dovol jen, krali, jak mohla zmocniti se tebe takova myslenka! Cisar par mesicu po svatbe, muz starsi a usedly, v statnickem umeni, jez jest dusi jeho zivota, skorem zesedively – a devcata – a harem docela! Ne ne, jsi prilis obraznosti svou na vychode, krali jerusalemsky. PETR Mozna, vevodo – ale nevzdam se tak snadno. Ja videl, a to rozhoduje. Na vlastni oci jsem videl... STEPAN Snad ne zenu na Karlstejne? – Jsi na omylu; prisny zakaz vydan jest a znam v tom ohledu po cele zemi, ze nesmi zena prenocovati v techto zdech. A nyni se chyli k veceru – musil by vedet o tom purkrabi. PETR Ani kralovna neni vynata z tohoto zakazu? STEPAN Ani kralovna; tak posvatne je misto, kde ulozeny jsou zemske klenoty. Pak nechce cisar v poboznostech svych byti vyrusovan – ani vlastni zenou svou. Jsem cizinec, ale tolik jiz prece vim. PETR Divne to mate mravy na severu. STEPAN Je to ovsem trochu podivinske, ale my dva to sotva zmenime. PETR Kdyz jsem vsak videl... STEPAN Co – zde? PETR (vede ho doprostred jeviste, tajemne) Zde prave ne. Pod hradem. Skoda, ze byl arcibiskup se mnou a nehnul se ani na krok ode mne. Videl jsem prave v lese pod hradem damu na bilem komoni. Mihla se jako paprsek tmavou zeleni – ale prece videl jsem v mziku tom, jak spanila byla. Nebyt arcibiskupa, dabel by mne nebyl zdrzel, pustit se za ni nazpet do lesa. STEPAN A videl ji tez arcibiskup? PETR O to jsem se nestaral; jen kdyz ja jsem ji videl. – O, pane vevodo! STEPAN Vsak nevjela s vami nebo za vami pres most? PETR Zmizela v seru lesnim – ale ne jeji obraz v srdci mem! Prosim te, co by tu soudil kazdy rozumny smrtelnik? Sla se jen zdaleka podivat na Karlstejn? – Vila prece to nebyla... STEPAN Snad nekdo z druziny kralovniny – Karlik neni tak daleko. PETR Bud kdo bud. Tvrdim smele, divka jest na hrade, aneb neni-li posud, prijde co nejdriv. Na to chci vziti hostii anebo vzdati se trunu. STEPAN Myslim, ze bys nehodne prijimal a zbytecne se o korunu oloupil. PETR Co tedy chtela ta divka na bilem koni pod hradem v zeleni stromu? Ceka, az se setmi, a prijde. – Za nekolik hodin prijde tez cisar. – Na hlavu by musel byt padly, kdy by tu nechapal. Jak pravim, pane vevodo, divka je bud zde, nebo prijde co nevidet. TEPAN Zatim nezbyva, nez vyckat... PETR A pozor dat a hledat. – Pane vevodo, mohu se spolehnouti na tvou pomoc? STEPAN Prijel jsem v zalezitostech politickych – vsak nikdy jsem neprchal pred dobrodruzstvim sladke milosti, kde se samo naskytlo. PETR To se mi libi jsi cely muz, pane vevodo! - STEPAN Je to, uprimne receno, zbytecna prace – ale nejak cas zabiti musime do prichodu cisarova. A ponevadz jiz missalu a obrazu mas dost... PETR Az po krk, mily priteli a spojence, az po krk! STEPAN Inu, uvidime. Vsak budme opatrni! (Odejdou napravo) 6. vystup Prestavka. Pote vystoupi branou kralovna Alzbeta. ALZBETA Konecne jsem tady! – Jak se chveji! Svedomi pravi mi, ze nedelam dobre, ale hlas srdce je prekrikuje a vola: Musis! Musis! (Rozhlizi se kol) To tedy Karlstejn! (Venku slyseti rachot mostnich retezu) Nyni nemohu ani odtud, kdybych i chtela. – Jest pozde. – Co podnikam, jest silenstvi, vim to. Mela jsem casu dost na rozmyslenou, kdyz cihala jsem dole, nepozorovana, v stinu lesnim, az budu moci se pustit pres most. – Ted je treba zmuzilosti. (Prechazi) Co ted! Jednam nerozvazne, bez planu. Kazdou chvili mne nekdo uvidi, potka a vse jest ztraceno. – Co si pocnu, co jen reknu? – Ale co mi zbyvalo cinit, kdyz jej tak silene miluji? (Zastavi se) A jake mam vlastne duvody, neveriti jemu – zda se mi, ze i stin podezreni je tu hrichem; ale citim zaroven, ze klid me duse zada teto zkousky. Tak dlouho jsem ho nevidela! – Stale ty dvorni ohledy, a panovnicke starosti a prace! – Cim jsem ja v tom? (Hledi vlevo ke vchodu) O, beda, tam prichazi arcibiskup Arnost, skryti se jest nemozno – pujdu mu vstric a sverim se mu. Jet dobry a snad mi porozumi. (Jde mu vstric) 7. VYSTUP Arnost a Alzbeta ARNOST (vejde) Co vidim? – Tvoje Milost zde? ALZBETA Nedivim se podiveni tvemu, dustojny otce... ARNOST A v teto chvili? ALZBETA Vim, ze na Karlstejn vecer vkrociti zene nedovoleno, lec manzelka a kralovna snad - ARNOST Obavam se veru, ze ani ta nebude vyjimkou. Cisar je neuprosny u vykonavani svych predpisu, a pak... ALZBETA Pak?... ARNOST Odpust zvedavosti me, kralovska pani, ale nedovedu si vysvetliti, co vedlo kroky tve v tuto chvili na hrad? ALZBETA Co vedlo kroky me? – A to dis tak chladne, dustojny otce! Ach, vidim to zrejme, zena vzdy trpi, a nejvic, kdyz miluje. ARNOST Laska tedy vede te na Karlstejn! Tou vedena prestupujes tak chladne rozkaz cisaruv... ALZBETA Divis se, ctihodny otce, ovsem tys knez, ale tys tez velky clovek, Arnoste – a prece se pozastavujes nad slovem tim, prece je ti laska pohnutkou k memu kroku malou a nedostatecnou! ARNOST Mne nikoli, pani ma! Vim, cim jest laska clovecenstvu, treba sam nepoznal jsem rosu jeji oblazujici milosti! Ale nechapu dobre, jak muze byti laska pricinou pozdni tve navstevy? ALZBETA Ty nechapes... Ovsem – nepoznals lasky... O, ja jsem dvojnasob uboha a nestastna, jiz proto, ze jsi byl prvnim, jejz jsem potkala ve zdech tohoto nestastneho hradu! ARNOST Nestastneho? – Ty se chvejes, kralovno! – Slzy v tvem oku? – Probuh, co se stalo? ALZBETA Nic, dustojny otce, nic, nez ze jsem slaba, posetila zena, nic, nezli ze miluji sveho chote az k silenstvi! To jsou ovsem malickosti vuci statnickym pleticham, kvuli kterym se chot muj zavira na tento hrad, to jest ovsem hrisnou slabosti vuci hrdinskym skutkum sebezapirani a krestanske pokory, ktere zde vykonava. Citim to, jak jsem detinska a posetila! Pujdu, nevim, ceho bych zde vice pohledavala. (Chce odejit) ARNOST Ty neodejdes, dcero ma! Ty stunes, tva duse je rozjitrena do hlubin. Prede mnou nestoji vice kralovna, ale pouze trpici zena. Ty zustanes, ty se vyznas ze vseho. ALZBETA (s bolnym usmevem) Ty vsak nepochopis, otce... ARNOST Pochopil jsem driv, nez jsem videl slzy tve. Tobe se styska, neni-li pravda? – Ba vice, ty zarlis! ALZBETA A je to – hrichem, otce? ARNOST Hrichem to neni, mame-li duvodu, ale slabosti je to vzdycky. – Mas priciny k tomu, dcero? ALZBETA Coz nebyl muj snatek pouhym vysledkem statnicke smlouvy? ARNOST A neni to lasce stastne znameni stat se andelem miru mezi rozvadenymi narody? ALZBETA Ach, otce, coz se pta srdce milujici zeny po narodech, coz po jejich valkach a smiru jejich? Samo v nejkrutejsi valku postaveno, zmita se, dokud v odvete lasky nenajde pravy a jediny svuj mir! ARNOST A myslis, ze by muz takovy, jako je cisar, mohl bez lasky vziti chot?... ALZBETA To nemyslim. Ale on je spolu statnikem, a tem je vsecko dovoleno. ARNOST V ocich lidi snad, ale nikdy ne pred vlastnim jejich svedomim. Domnenky tve jsou liche, kralovno, a cesta, kterou jsi volila, je ... ALZBETA O, vyslov jen, co citim sama v duse hlubinach! Cesta, kterou jsem volila, jest nedustojna, kralovny nehodna! Ale milujici zena ma jina prava, nez jaka uznava dvorni mrav. – A pak, co delat nyni? Jest pozde. – Mela jsem mluvit drive s tebou, dustojny otce! ARNOST A nebyla bys v hloubi duse sve vice presvedcena nez prave nyni. Kde jednou ujme se sime neduvery, tam rychle buji v strom, jimz nezatrese vice vanek moudre rozvahy, nerku-li by jej z korene vyvratil. Jsem stary pritel Jeho Milosti krale, provazim kazdy jeho krok a nemam te smelosti, bych si namluvil, ze slovo me muze tebe presvedciti. Tys ranena, treba leku na ranu tvou. Ty musis byti sama presvedcena, jak liche jsou tvoje domnenky, ty musis na vlastni oci videti, jak oddany je ti cisar, jak te zboznuje... ALZBETA (snive) Jak mne zboznuje... (S vycitkou) A kolik dnu mi venoval od snatku naseho? ARNOST Nezapomen, dcero, ze jest prvnim vladarem Evropy... ALZBETA (trpce) Pri cemz srdce jeho zeny musi choditi almuznou. – Zprvu ty ohlusujici slavnosti v Krakove; pote slavny prijezd sem, uvitani, predstavovani duchovenstva a panstva, a mezi tim ani chvile oddechu. Cisar zabran ve sve vladarske prace nebo sve stavby – ostatni pohlti navsteva kostelu a klasteru... ARNOST I na ty zarlis? ALZBETA (vasnive) Kdo opravdu miluje, zarli na vsecko! O, jak jsem se tesila jako dite na venkovsky svuj hradek, myslila jsem, ze odjedu z Prahy po jeho boku – o, beda, jake zklamani! Vypravili me napred s hofmistryni mou, tou vyzablou na tele i duchu pani Ofkou, na Karlik – a cisar jel ve svem voze, ve kterem pry celou cestu pracuje, sem na Karlstejn. Zde zavre se jako poustevnik a zena nesmi prekrociti jeho prah. A potom pravis, ze me zboznuje. – Ach, kdy jej zase uvidim? ARNOST (po chvili) Jeste dnes, ma dcero – jeste dnes. ALZBETA (zive) A zde, otce, neni-li pravda? Ty pomuzes mi k tomu? Ty premluvis ho, aby zrusil ten nesmyslny prikaz, ze nesmi zena byti pres noc na Karlstejne! O, diky tobe, diky! ARNOST Ne, toho uciniti nelze. – Cisar jest dusledny a zakony jez dal, sam nejprisneji zachovava. – Ale rana v srdci tvem, kralovno, je povahy takove, ze treba prilozit na ni ostreho noze ihned, okamzite. Jsem nepritelem klamu i lsti – ale zde neni pomoci. ALZBETA Ty zamyslis? ARNOST Jsi odhodlana podrobiti se vsemu, sveriti se uplne memu vedeni? ALZBETA S vdecnosti pujdu za tebou. Delej, co chces, jen vrat mi cisare! ARNOST Prvni podminka je tezka, kralovno. Nikdo nesmi zvedet, ze jsi zde. Cisar by nesnesl tak zrejme a okazale prestoupeni sveho predpisu. Nikdo te nesmi zde videt. ALZBETA Coz se mohu udelati neviditelnou? ARNOST Skoro – aspon pro oci dvoranu. Pojd, jsou hosti na hrade, a Jeho Milost muze zde byti kazdou chvili. Pojd v jizbu mou, kde ti povim ostatni. Buh bude s nami. Je to prvni klam, jehoz se v zivote dopoustim, ale konam jej klidne; vzdyt chci vratit tobe mir srdce a vratit tebe srdci sveho pritele. ALZBETA Jak ti zehnam, otce! ARNOST Az pozdeji, dcero... Snad budeme litovati oba. Ale cas kvapi a dilo nase jest dobre. ALZBETA (odchazejic s Arnostem) Jak laska sama! 8. VYSTUP Petr a Stepan (S druhe strany vejdou kral Petr a vevoda Stepan) STEPAN Chodime zde stale dokola, jako bychom byli bludny koren prekrocili – a chodime nadarmo. PETR Kdyz nechces niceho videt, ani pochopit... STEPAN Kdyz Tvoje Milost zase prilis mnoho vidi a chape. PETR Prece mi nenamluvis, pane vevodo, ze onen panos, jenz pred chvili vesel pres most do hradu, je skutecny panos. Je jim asi tak, jako ja jsem kralem jerusalemskym – vypada jako panos, da si treba rikat panos – ale panosem neni. STEPAN A myslis, ze je divkou! Tvoje Milost vidi ve vsem a vsady dcery Eviny, snad konecne i stary purkrabi karlstejnsky neb arcibiskup Arnost jsou jen zakuklene divky! PETR Mluv co mluv, me podezreni nevyvratis. STEPAN A kde ti zmizela nahle ta vitana korist? PETR Vesel do straznice... STEPAN Patrne panos to, ostatne zahledl jsem ho take, mel barvu purkrabiho – uznas prec, ze se mylis. PETR Barvu purkrabiho? – Pak se teprve nemylim! V tom prave to vezi. A chudak, jak v rozpacich se rozhlizel, a ta chuze... o, panos v barvach pana z Wartenberka byl by trochu domacnejsim na Karlstejne! STEPAN Nu, a bud si – co zamyslis ted? PETR Cekat, az opusti straznici, do rana tam prece nebude. STEPAN A kdyby byl? PETR Vejdeme do straznice za nim a musi se priznati, kdo jest. Jsme tu hostmi a vstup mame vsude. Casu mame dost, proc bychom se nepobavili! STEPAN Ano, casu mame dost. A cisar stale neprijizdi. (Zvuk rohu v dali) PETR Opet nekdo blizi se hradu – pojdme mu vstric. STEPAN Inu, kdyz se tak libi Tve Milosti, proc ne. Dal jsem ti slovo, ze budu tvym spojencem, tedy jiz vytrvam. PETR Ale jen opatrne, jen opatrne! (Zacina se stmivat. Odejdou branou) 9. VYSTUP Alena a Pesek Vystoupi z druhe strany Pesek Hlavne, za nim Alena jako panos v barvach pana z Wartenberka. PESEK Divne se ti nejak jazyk plete, panici. Kdo ze tebe vyslal a komu neses list? ALENA Coz nerekl jsem ti to zretelne, ze panu senkovi Peskovi; jsi-li ty to, vezmi jej bez okolku. (Podava mu list) PESEK (bere list) A v ci sluzbe jsi, krasny hochu? ALENA (se smeje) Dekuji za poklonu – ale mohl bys znati barvy pana purkrabiho! PESEK (podrazden) Jsi vsetecka, hochu – ale roztomily vsetecka. Nu, a co mi chce tvuj pan – divny to bude zert, vzdyt jsem s nim pred chvili mluvil, nac ted posila s listem panose... ALENA (dela posunek, ze chce list zpet) Nechces tedy ten list? – Dobre, dej mi jej. Nezalezi-li tobe na jeho obsahu, mne teprve ne. PESEK Tak seckej, az si to divne poselstvi aspon prectu. (Otevre list a cte) „Vsem ctoucim pozdraveni a vse dobre od Boha nejmilejsiho prejeme a vedeti lidem dobre vule davame, pri tom za svedky je berouce, ze sepsali jsme dnesniho dne poctive a radne upis tento, kterym slibujeme dati dceru svou Alenu za muz senkovi Jeho Milosti kralovske panu Peskovi Hlavne, aniz by ziskal, jak puvodne nasim pranim bylo, ostruh rytirskych, pakli jmenovana jiz dcera nase Alena toho dokaze, ze proti zakazu naseho nejmilostivejsiho cisare a krale Karla, toho jmena Ctvrteho, jejz Buh vsem vernym Cechum k radosti a slave dlouha leta zachovati raciz, jednu noc bez urazu a uhonu na jeho hrade Karlstejne stravi. Za to vyplatime, kdyby toho nedokazala, sto kop grosu stribrnych a deset soudku melnickeho statecnemu a urozenemu panu Ctiborovi z Fuchsberka, nejvyssimu lovcimu a purkrabimu v Dobrisi, milemu priteli nasemu, jakoz i on, Alena-li toho dokaze, da tuto castku ji v dar svatebni...” ALENA (se smeje) Nu, co tomu rikas, statecny pane senku! PESEK Jake to mumraje a zerty? Co s tim, hochu? Kdo to sepsal? ALENA Nu, tak si, moudry pane, rac prece precisti podpis! PESEK (cte) Skutecne – pan Ctibor z Fuchsberka i Jan z Wartenberka podepsali a sigillum sve privesili. (Prohlizi Alenu, ktera se mu do oci hlasite smeje.) Ci blaznim ja tez? Mohu verit zrakum svym? – Aleno! Tys to? ALENA Nu, konecne jsi mne poznal! Zkouska dopadla vyborne. Mohls oci na mne nechat a niceho's nepozoroval. Je videt, ze mi slusi dobre barvy stryckovy. PESEK Co zamyslis? ALENA Coz jsi necetl, ci nerozumis? Tva laska je velmi kratkozraka, pane Pesku! Co zamyslim? Jsem, jak vidis, tady a chci vitezne odtud odejit, nebot jde mi o ruku velmi dvorneho, ale trochu nechapaveho pana, ktery pred chvili mne nazval krasnym hochem. (Smeje se) Hlas srdce nepromluvil, pane Pesku, je to smutne znameni! PESEK Zde chces zustat – kvuli te sazce? Divny to zert, Aleno, ktery nasi lasce nijak neposlouzi. ALENA Divny to zert, ktery nas jedine spasi. Rekni sam, co mame jen pocit, abychom konecne byli svymi! Zde se ti to podava takrka na dlani. – Nu, sahni po tom bez rozmysleni a bez rozpaku. PESEK Vyslov se jasne, Aleno. Mluv rychle, neb kazdou chvili muze zazniti roh, zvestujici prichod Jeho Milosti. ALENA Cisar dnes prenocuje na hrade? – Dobra. Ted bude nase vitezstvi jeste uplnejsi (Sedne na lavicku. Pesek vedle ni) Nuze, tedy poslys, muj bazlivy rytiri. Muj otec, jak k svemu smutku vis, vzal si jednou do hlavy, ze musis ziskati drive ostruh rytirskych, nez mne povedes k oltari. Ale, mily Boze, to se jen rekne, vid? Ziskat ostruh – jak? Do Italie cisar jiz nejezdi, abys mu zachranil zivot v nejakem spiknuti; valky nejsou. Co delat! Prosila jsem, plakala jsem, ze toho ani nezasluhujes... PESEK Ty zlate srdce... ALENA Nic naplat... Tu prisel vcera vecer k nam pan Ctibor z Fuchsberka, stary pritel meho otce, dobra a vesela kopa. Sedli k stolu s otcem, pili, hrali v kostky, mluvili o Jeho Milosti, o zemi, o risi a pletichach zahranicnich, ze uz jsem z toho zivala a chtela odejit do sve komnaty. Vtom zacal pan Ctibor vypravovat o tom novem zakonu, ze nesmi zadna zena byti pres noc na Karlstejne. Muj otec se dal do smichu, tloukl na stul, vyskocil a tvrdil, ze by rad videl ten zert, kdyby nekdo to prece dokazal. Pan Ctibor odmlouval, to ze jest nemozne ― otec se durdil, ze to lze uciniti, slovo dalo slovo a vesli v sazku, jak jsi prave cetl. „Zlibal bych to devce, ktere to podnikne,“ pravil otec muj a slzy mu tekly smichem do poharu. „Ja sama to chci podniknout, “ zvolam. „Jak, ty, dite! “ vykrikl divokou radosti otec, „dobra, zkus to a vyzadej si pak, co ti libo. “ – „Ruku pana Peska, treba nemel ostruh rytirskych, “ odvetim, „svolujes k tomu? “ – „Dobra, i k tomu svoluji, “ pravil otec rozjaren. Sazka uzavrena – jak vidis, kula jsem zelezo, dokud bylo zhave. – Ted jsem tedy zde. A spoleham na tvou podporu, pane Pesku. To prestrojeni je moje myslenka. Co – mlcis? – Libim se ti prec? (Vstane a prejde vlevo) PESEK To je silenstvi, Aleno! Aleno, to je ciry nerozum, ktery nas znici a od cile naseho jen zbytecne vzdali. K tomu nijak nemohu privolit. ALENA Tys mi pekny spojenec! PESEK Coz nepomyslel tvuj otec na hnev cisaruv? Tobe se nedivim, tys blazinek, ale on... ALENA Dekuji za poklonu! Hnev cisaruv – coz nestoji nase laska ani za tolik? Vsak mne Jeho Milost ani neuvidi – chces-li, zustanu mezi many v straznici – kratce: budu, kde chces, udelam vse, co se ti zlibi, ale zustanu tady. Ci nestojim, nezdvorily pane, za to? Pak se seberu a dobrou noc! PESEK Jaky to sileny, ztresteny napad! My se znicime! ALENA Zvlast budeme-li jen neustale narikati a bedovati. Ja jsem tady a nehodlam odejit. PESEK Ale co si pocneme? ALENA Tvoje starost, pane senku! Uvedes mne na straznici. Sam jsi mne nepoznal, tim mene mne poznaji druzi. Budu s nimi vrhcaby hrat a pit, a chces-li i sermovat dle libosti! Vydej mne za sveho mladsiho bratra nebo sestrence, mam barvy stryckovy – to teprve nevzbudi podezreni. To vsak je vsecko tvoji starosti – nu, namahej prece take trochu svou hlavu! PESEK Nestastny, sileny napad, Aleno! ALENA Porad vedes jen svou, jsi veru smutny patron, pane Pesku, byvals veselejsim, ale okoli cisare je asi nesmirne smutne, soudim-li dle tebe, jak jsi vazny, rozumny a usedly. Zato ja budu dnes vesela! Je to prece dobrodruzstvi, noc na straznici, mezi panosi a many pri poharu, co tu bude povidek a zertu, noc v takove vysce blize hvezd a tebe! – Nu, doufam, ze se take das videt, ty mramorovy zenichu? PESEK Ja – prece vis, ze se nemohu hnouti od Jeho Milosti! ALENA Coz pije celou noc az do rana? PESEK (karave) Aleno! ALENA Nu, Boze, to je prec otazka zcela prirozena. Jsi jeho senk, co delas jineho, nez ze nalevas? – Jeho Milost prece, doufam, take spi... PESEK Pak jsem v predsini na strazi u neho. ALENA Muzes tedy odejit, az usne... PESEK To prave nemohu! ALENA Pak dekuji za takovy urad. Hlidat ho, kdyz spi, a nalevat mu, kdyz bdi. (Vzdorovite) To jsem mela vedet – to bych se byla tak vydala sem – ja blazen; mas pravdu, ja se tesila tak detinsky na to, ze budeme spolu, ze si vsecko povime – a ty nechces ani na chvilku prijit. PESEK Kdyz nemohu... ALENA Ja ti neco povim, Pesku. Kdo chce, ten muze. Mne take nekdo mohl rici, ze je nemozno podniknout, co ja podnikam, a hle, jsem tu, protoze jsem chtela. Znas mne, ze jsem neoblomna. (Urcite) Doufam, ze se dnes v noci uvidime. PESEK Inu, zkusim to tedy. ALENA A kde? PESEK Zde pod lipou. – Ale povaz, Aleno, jeste jednou, v jake nebezpecenstvi se vydavas! Co dnes hosti na Karlstejne! ALENA Tim spise se ztratim ja mezi nimi. PESEK A pak na stryce jsme docela zapomneli, purkrabi te pozna, vis, jak je prisny! ALENA Vim take, jak mne miluje. A dobre tak, stryce mame prave zapotrebi. PESEK Purkrabiho? ALENA Prece musi memu otci i panu Ctiboru z Fuchsberka nekdo treti dokazat, ze jsem tu byla, mne ani tobe neuveri, rekli by kratce, ze jsme spolu umluveni. Kdyz vsak da stryc, sam purkrabi karlstejnsky, na to sve slovo a pecet... PESEK A tim sam sobe krasne vysvedceni, jak bedlive ostrihal rozkazu kralovskych... ALENA Po tom se ted neptame, pane Pesku. Strycek to musi vedet, ze jsem tu, aby to mohl dokazat a dosvedcit. A abych tebe trochu potrestala za tvou nehybnost, chladnost a ne prave velikou dvornost, ukladam a narizuji tobe, abys mu to se vsi setrnosti, ale zaroven urcitosti povedel! PESEK Jake nemoznosti ode mne zadas, Aleno! Prijdu sem v noci, ac se vydam tim u velike nebezpeci – ale purkrabimu nereknu niceho, predne by vse prozradil a pak... ALENA Nu a pak? PESEK Pak by myslil, ze ja vse nastrojil. Ostruhami rytirskymi chci tebe dobyti – ale lsti nikoliv. ALENA Inu, vidim, ze musim jednati sama. Chtej nebo nechtej, rekni nebo nerekni, prijd vecer nebo ne – ja o tobe niceho nevim a ty o mne rovnez tak. Provedu si sve sama, jak jsem zapocala. PESEK Ty se hnevas, Alenko? ALENA Naopak, miluji te vice nez ty mne – tot vse. PESEK Aleno, ty muzes pochybovat... (Bere ji za ruku a chce ji polibit. Zvuky trub zdola) ALENA (se mu vymkne a bezi vpravo) Na to ted, pane senku, casu nemame. Znas ted svou ulohu – treba jednat rozhodne. PESEK Dole se mihaji pochodne – tot jiste Jeho Milost prijizdi, treba mu jiti vstric. ALENA Ctu v ocich tvych, ze vykonas vsecko dle vule me. Tedy vecer zde pod lipou na shledanou. (Odejde do straznice. Pesek odchazi druhou stranou; vtom vyjde arcibiskup Arnost a zastavi se v premysleni, Pesek se zastavi na druhe strane rovnez zamyslen. V prvni chvili jeden druheho nepozoruje) 10. VYSTUP Arnost a Pesek ARNOST (vyjde, pro sebe) To celkem dobre vymysleno! – Jak jen nyni odstranit pana Peska! Treba, aby kralovna stala na strazi v predsini loznice kralovske. Pesek mi prekazi. Co platno, musi s cesty, musi se rozstonat. PESEK (pro sebe) Ano, to se rekne pod lipou na shledanou! Ale jak se jen dostat z predsine loznice kralovske – to je jina a trochu tezsi otazka – kdyby me jen neco napadlo. – Rozstonat se – stary prostredek, ale vzdy dobry, lez rodi lez, musim byt nemocnym. (Spatri Arnosta) Aj, arcibiskup, dobra, reknu mu to hned. ARNOST (spatril v teze chvili Peska) Hledal jsem te prave, Pesku. Jako na zavolanou vbehl jsi mi do cesty. PESEK Prejes si, dustojny otce? ARNOST Zalezi ti, pane senku, na ziskani ostruh rytirskych? PESEK Otce – jak by ne? Tot aspon ted jediny a prvni cil me ctizadosti. ARNOST Pak poslechni meho rozkazu a rucim ti za ne. PESEK Horim touhou... ARNOST Dnes musis stonat, pane senku. Dnes nebudes nalevati vecer Jeho Milosti, ani miti straz v predsini jeho loznice. PESEK (stranou) Slava, vyhrano! (Nahlas) Ale muj urad, otce... (Stranou) Proc bych ted nedelal trochu drahotu? ARNOST Nenamitej niceho, chces-li vubec prijati muj navrh, aniz se ptej po pricinach a duvodech toho. Predstirej chorobu a nevychazej z bytu purkrabiho. PESEK (stranou) Tato podminka se mi prave nelibi. (Nahlas) Veru nevim, otce... ARNOST Mohl bych raditi neco k tvemu nestesti nebo skode tvoji? PESEK (po kratkem rozmysleni) Rad poslechnu rozkazu tveho, otce! ARNOST Ty dnes tedy stunes, ale nezapomen na to, nezapomen! (Odchazeje obrati se) Nezapomen! (Odejde) 11. VYSTUP (Po jevisti rozprostrena zare zapadajiciho slunce) PESEK (sam) Ted vezim ve dvoji pasti. Od cisare se mohu sice vzdalit, ale k Alene nemohu. Vsak vyhrano mam v obem pripade. Bud se povede plan Aleny a jest mou nasledkem sazky otce jejiho, nebo se plan nepovede a jest opet mou nasledkem ziskaneho rytirstvi pomoci arcibiskupovou. Bud jak bud, Pesku, mas vice stesti, nez zaslouzis. Neprijdu-li pod lipu, bude se ovsem Alena zlobit, ale co na tom, bude aspon potrestana za lehkomyslnost, jakou zosnovala celou tu hru. – Ci lepe snad vyhledati drive Alenu mezi celedi – a dat ji zpravu? To nemohu, od teto chvile jiz jsem nemocen. – Tedy do purkrabstvi! – (Po chvili) Snad kdybych se prece jen na chvilku v noci k Alene podival. Kdo to bude videt? – A co jen arcibiskup ma za lubem! (Zvuky trub stale blizsi) Ovsem, ted je pozde na vsecky rozvahy – cisar prichazi! Stunu tedy, nic platno. Dobrou noc, Alenko! (Odejde) 12. VYSTUP Karel IV., Arnost, Purkrabi, Petr, Stepan a Druzina. (Na jeviste hrnou se za hlaholu trub pazata, straze a panove cesti, v jejich stredu cisar Karel IV., za nim purkrabi karlstejnsky, Arnost, kral Petr, vevoda Stepan, komonstvo, v nemz nekolik knezi a cirkevnich hodnostaru. Trouby utichnou) KAREL IV. (rozhlizi se kolem) Konecne opet volne dysi! Bohu a svatemu Vaclavu chvala! – Muj Karlstejn! PURKRABI (predstoupi) Je mi plesem a radosti vitati vzneseneho vladare po dobe tak dlouhe. KAREL IV. Dekuji ti, pane purkrabi. Zde rad se necham vitati. Zde dycham v srdci sveho naroda. Zde jsem mezi svymi! (Rozhlizi se kol po vsech a kyne vsem vlidne, jak spatri vevodu Stepana, zachmuri se) Pan vevoda? Bud vitan! (Vevoda mlcky se ukloni) Doufam, ze jen pratelska navsteva te zavedla na Karlstejn! (Uvidi krale Petra) A tu nas vzacny a mily host, kral Petr! Nu, prohledl jsi sobe hrad, pane bratre – a pak, uprimne, jak se ti libi? Vis, je to jeste nehotove, je to teprve zacatek me myslenky, a prosim, bys soudil shovivave. Karlstejn jest cely dilo me, zde provadim sve vlastni navrhy, (usmiva se) a ver, ze casto i k nelibosti stavitelu svych i vzacnych mistru cechu malirskeho. PETR (se uklani) S podivem prohledl jsem, veden vzornym vykladem otce Arnosta, tve dilo, a mlcim-li, je to jen hluboky uzas, nenalezajici vhodnych slov k chvale a velebeni. KAREL IV. Jsem rad ze se ti to jen trochu libi, pane bratre. Prepych vychodu zde ovsem nenajdes – je to jen utulek samotare, jen pevna schrana pro svate nase klenoty korunni. Ach, panove, jak se to volne dycha po vykonane praci! Jedu z Prahy, pracuji jak obycejne celou cestu ve voze, v tom kmitnou se mi v zrak drahe ty strane nad Berounkou. Marne! Musim vyhlizeti z okna vozu, kraj stokrat procestovany novou mne laka lahodou a tisicerymi dyse puvaby! Chlumy rostou, rozeznavam sikmy hrbet "Ostreho" a zadumanou stran „Plesivce“, stopuji breh reky, znam kazdou trhlinu ve skalach, kde hnizdi jiricky! Nevidim posud svuj hrad, tak jsem jej ukryl sam pred sebou, ale tusim jej nablizku, panove, cekam, kdy ustoupi posledni zelena zaclona lesnatych vrcholu a kdy kmitne strecha kostela svateho Palmatia mezi stromy! Konecne jsem tady, kde vsecko jest moje, tak konejsive, tiche, v klid vybizejici! A dale Beroun – Verona mia... Nuz budte vsickni vitani na mem hrade! Pravim na mem, nebot Cechy patri Cechum, ale Karlstejn je muj, mou praci i myslenkou! Rad bych, aby zde ovladal vsecky tyz pocit klidu a blahe spokojenosti, jako mne a tebe – muj Arnoste! (Poda mu ruku) At je veselo u stolu, pane purkrabi, at oceni moji hoste moje melnicke, jako muj hrad! – Pojdte, panove! (Karel, Arnost, pazata a dva knezi odejdou. Ostatni odejdou do straznice) 13. VYSTUP Vevoda Stepan, kral Petr a Purkrabi PURKRABI (k Stepanovi) Nu, nemel jsem pravdu, pane vevodo? PETR Cisar se zasmusil, sotva te uzrel, pane vevodo. STEPAN Musim vsak dostat slyseni, musim. PURKRABI Rekl jsem ti, pane vevodo, zde nechce Jeho Milost ani slyset o vecech politickych. STEPAN Velike sluzby mi prokazes, pane purkrabi, jestlize mi vymuzes prece slyseni. Nezapomenu ti toho a bohate se ti odmenim. PURKRABI Coz mohu ja? Ale videl jsi, co muze arcibiskup. Jestli ten ti, pane vevodo, nevymuze slyseni, je vsecko marne. Ted odpust, musim dbati o stul a sklep svych hosti. (Odejde do hradu) 14. VYSTUP Vevoda Stepan a kral Petr STEPAN Tedy k arcibiskupovi! (Chce odejit) PETR (ho zadrzi) Jsi mi peknym spojencem, pane vevodo, jsem na stope a ty mne opoustis... STEPAN Mam dulezitejsi starosti, pane... PETR Ale slys jen – divka je zde. STEPAN V tve hlave? PETR Jak jsem ti pravil – v satech panose. STEPAN Tedy prece – zakaz cisaruv! PETR Jako vsecky jine zakazy, aby se neplnily, aby se lepe provedlo, co zakazuji. Nu, chces byt mym spojencem? STEPAN Jen slyseni dostat u cisare, jeste dnes – PETR Promluvim s arcibiskupem, da si rici. Zde ma ruka! STEPAN Dobra, tedy k arcibiskupovi! PETR (tiskne mu ruku) A pak – na lov za divkou – za pazetem! (Odejdou) Opona spadne DRUHE DEJSTVI Loznice na Karlstejne. Sin prostranna ve slohu doby, bohate vyzdobena, na strope zlate a stribrne kvety na tmavorude pude, mezi nimiz hvezdam podobne zlate hreby. Za oponou pod nebesy loze. Vedle neho stul, pokryty svitky pergamenu. Na leve strane nadherne klekatko, na kterem otevreny misal. Napravo mensi stolek, na nemz bohate ozdobena stribrna konvice a zlaty pohar. Stranou vchod do domaci kaple cisarovy, zakryty portierou, na ktere jsou na zlate pude vetkany svatovaclavske orlice. V kapli jest skvele osvetleni, ktere pronika i portierou. Prave naproti vchodu do domaci kaple jina portiera, za niz je vchod do predsine, kde stoji paze na strazi. 1. VYSTUP Alzbeta (Pri vyhrnuti opony je slyset, jak dozniva v kapli zpev vecerni poboznosti vzdy slabeji a slabeji; pri jeho poslednich zvucich objevi se na prahu kralovna Alzbeta v odevu pazat barvy pana purkrabiho; vyjde z predsine a rozhlizi se plase kolem) SBOR (zpiva za dvermi, kterymi pada svetla zare na jeviste) Nedej zahynouti nam i budoucim, svaty Vaclave, Kriste elejson! (Ztichne) ALZBETA (vyjde ze dveri) Jiz stalo se. Nelze vice ustoupiti. Strach svira mi nadra. Ted teprve citim, jak jsem se prohresila svou neduverou. Cisar je tu kazdym okamzikem, a mne sily opousteji. O, Boze, Boze, jak velka jsou to muka milovati tak horoucne, tak plamenne, jako ja miluji! Vzdyt mne pozna, musi mne poznati, jak vejde. Jak budu zahanbena pred nim! (Pomlcka) Ale coz, miluje-li mne vskutku? Ma pravdu Arnost, ze laska ma teto zkousky zapotrebi – ci naopak, ma pravdu hlas meho srdce, ktery pravi, ze tato zkouska je hrichem proti lasce? Kdo mi povi pravdu? – Vsak bud jak bud, ja miluji a milovat budu – i oklamana! Slysim kroky Boze, stuj pri mne! (Jde do pozadi vpravo) 2. VYSTUP Karel IV., Arnost a Alzbeta. (Ze dveri kaple vyjde Karel IV., za nim arcibiskup Arnost; Alzbeta ustoupi az k portiere a uklani se hluboko pred vstupujicim cisarem) KAREL IV. (prichazeje) A co se stalo nasemu milemu Peskovi? Jest nebezpecne jeho onemocneni? ARNOST Ne prave; obycejne nachladnuti, Tvoje Milosti. Doufam, ze jiz zitra bude zase k tvym sluzbam zdrav i ochoten. KAREL IV. (s pokynem na Alzbetu) A zastava ho? ARNOST Mlady Olbramovic, syn purkmistra Novomestskeho. Davno touzil priblizit se k slunci tvoji velebnosti. KAREL IV. Jak umis lichotit, mily Arnoste! Vsak z tvych ust zni to jinak nez obycejne, vsedni pochlebenstvi jesitnych a samolibych dvoranu! (K Alzbete) Tedy prvni noc na strazi, hochu, pred komnatou cisare! Nu, neuvidis tu nic zvlastniho, aby ti snad nedockavosti a napetim srdce busilo. Karel IV. pomodli se k Bohu a lehne jako posledni sedlak jeho rise – snad umdlen vic – to cely ten rozdil! ALZBETA (se hluboce uklani, aby ukryla sve rozpaky) Cisarska milosti! ARNOST Chveje se cely, proniknut vahou sveho noveho uradu. KAREL IV. Brzy tomu odvykne, mily Arnoste! (Postoupi do popredi a vice si Alzbety nevsima; ta ustoupi tesne k portiere na prvnejsi sve misto) Nu, ted teprve jsem doma! (Usedne za stul na zidli) Bud tak laskav, Arnoste, a nalej mi trochu vina, musis jiz zastati naseho nemocneho cisnika! ARNOST (nalevaje) S radosti, pane muj! KAREL IV. Zde dobre jest! Nu, a jak pokrocily, Arnoste, prace na Karlstejne? Obdivoval pry se jim kral jerusalemsky? ARNOST Skutecne stal prekvapen pred divy tveho ducha a duvtipu, a jeho usudek plati dvojnasobne. KAREL IV. Proc, mily Arnoste? ARNOST Jest kral Petr svetak, bavi-li toho veci posvatne a umelecke tou merou, nejlepsi to vysvedceni o jich cene a hodnote... A kral byl vskutku nadsen, ba unesen. KAREL IV. (pije) To mne velice tesi. A coz kaple svate Kateriny? Trochu se to protahuje s jejim vyzdobenim, veru nevim, proc mistr Detrich tak otali... (Pokyne Arnostovi, aby se posadil) ARNOST (sedne na zidli) Obycejna to vlastnost vsech mistru cechu malirskeho i socharskeho. Davaji si vsichni trochu na cas; vsak budme spravedlivi, Milosti, myslenky nase leti ovsem rychleji nez prace jejich namahava, v podrobnostech se ztracejici. Ty vidis v duchu svem vse zarici a skvele, mezi tim co oni pracne kladou barvu k barve a kamenek ke kamenku. Ty pojmes bleskem myslenky vyzdobeni celeho stropu, co mistr stravi nekolik dnu zlacenim zare kol hlavy svate Panny nebo vykladanim lemu jejiho roucha. Tak my jsme jen netrpelivi, co oni jsou pracoviti. KAREL IV. Mas pravdu, jako vzdy, mily Arnoste. Nebudu jiz vice dotirati na mistry. ARNOST Detrich dokoncil prave tvuj obraz nad vchodem kaple svate Kateriny. – Zbyva jeste obraz cisarovny. KAREL IV. Nu?... ARNOST Mistr vaha, mluvil jsem s nim vcera, nechce malovat zpameti; snazne mne prosil, abych vymohl aspon jedno sedeni Jeji Milosti cisarovny. KAREL IV. Jak to, Arnoste – to by bylo trochu divne prekvapeni pro cisarovnu! Ma sedeti obrazu, ktery ji ma byti tajemstvim az do posledni chvile? Je mi lito, ze mistr Detrich nemuze trefiti jeji podobiznu zpameti. Veru, je to skoda. Mam zkazenou radost. Chtel jsem tim Elisku prekvapit! (Zaduma se) ALZBETA (v pozadi k sobe) O, Boze, on mysli na mne! – Jak jsem stastna! KAREL IV. (v sneni) Ano, chtel jsem ji prekvapit. Na miste, kde chci jedine sam ve vaznych dnech posvatneho tehodne mluviti s Bohem svym, tam v modlitby me ma svititi draha jeji tvar, to jedine, co mne muze vedle stesti a zdaru mych Cech poutati k teto bidne zemekouli. (Pije, – hlasiteji) Arnoste, rekni mistru Detrichovi, at dokonci ten obraz zpameti, chci vesti jeho stetec, kde chveti se bude v rozpacich, znam kazdy tah jejiho obliceje, kazdy vlasek jejich skrani, kazdy zahyb jejiho usmevu! Povedu ruku jeho a vytvori velke dilo, pred nimz se zastavi budoucnost, nebo nebude malovati on, ale sama laska! Jsem snad detinsky v ocich tvych, Arnoste, ale ja nestvoril lasku, ja ji jen vdecne prijimam z rukou velikeho Boha. ALZBETA (v pozadi k sobe) O, Boze, o, Boze! KAREL IV. Ale ted touzim jiz po odpocinku, Arnoste, dobrou noc! ARNOST (vstane) Odpust, kralovska Milosti – smim vznesti prosbu k tobe? KAREL IV. A ty se ptas – ty pochybujes? ARNOST Diky za duveru tvou! Chci mluviti kratce. Jednej, jak za dobre uznas, zamitni trebas prosbu mou, mne tim nezarmoutis. KAREL IV. Jsem dychtiv; vidim vsak spolu, ze nejsi sve veci primluvcim prilis horlivym. Prejes si... ARNOST Niceho pro sebe, ale vevoda Stepan... KAREL IV. Chce slyseni – dovedu si to jiz domyslit. Nemam vsak chuti, mily priteli. Nerad bych, by po vzpomince na mou Elisku se misil mezi ni a mezi Boha nejaky stin svetskych zalezitosti. ARNOST Vsak vevoda predstira dulezite politicke poslani... KAREL IV. Jehoz jadrem jako vzdy bude jen zisk a prospech jeho domu. (Po chvili premysleni) Budiz tedy. Nemohu ti niceho odepriti, Arnoste, a snad prece neco duleziteho bych mohl propasti svou uminenosti. Vzdyt nemusim, vyslechnu-li vevodu, pristoupiti k jeho navrhum. At tedy vejde. Ale prosim te, at rychle prednese, co chce, jsem unaven a pak se obavam, ze bych rekl vevodovi sve mineni prilis ostre, kdyby mel prodlevati a stati se prilis doternym. At tedy vejde, ty laskave pockej s pazetem v predsini. ARNOST Dekuji jmenem vevody. KAREL IV. Jeste neco. Arnoste, chtel jsem ti ukazati dar, skvostny pas, ktery chystam kralovne. ARNOST Ale vevoda... KAREL IV. (rychle rec obrati) Mas pravdu. – At tedy vejde! ARNOST (odejde) 3. VYSTUP Karel IV. sam, Alzbeta v pozadi . (Karel prejde vlevo, Alzbeta v prave pozadi) KAREL IV. Jen co odbudu jeste tyto posledni zalezitosti, pak chci byti vice tvym, moje Elisko! Jsou to veru divne libanky – v dubnu svatba – a druhy mesic pote jsme si jako cizi – tak to dale zustati nemuze, ba nesmi! Ona musi zvedet, jak je mi draha, a to brzy, hodne brzy! Kez by to mozno bylo zitra, ba co dim zitra, jeste dnes! O, Elisko! ALZBETA (v pozadi v tezkem boji, postoupi vpred a chce se jiz cisari vrhnouti k noham, ten zvedne hlavu; v temze okamziku vejde do loznice vevoda Stepan) KAREL IV. (se prudce vzchopi a mysli, ze panos ohlasuje prichod vevody) Ach ano, hochu, pripominas mi navstevu pana vevody – zapomnel jsem... ALZBETA (zmatena ustoupi za portieru)